Jak sledování aktuálních zpráv ovlivňuje naší psychickou pohodu.

Udělala jsem na sobě takový pokus, přiznávám, nebyl záměrný, ale ta realita, která mě čekala, mě velice vyděsila.

Ale teď hezky od začátku, abych Vás trochu uvedla do děje, máme se stěhovat, děti nastoupit do nové školy a já už se na to nesmírně těším. Jenže Covid nám změnil plány a mě ta změna naprosto semlela.

Už jsem se viděla hezky usazenou v přírodě, spokojené děti ve svobodné škole a já jak mám čas na práci i pro sebe. Jenže, nic takového se nestalo. Už jsme měli sbaleno, ale přišla karanténa, takže se plány o dva týdny posunuly. Dva týdny objektivně samozřejmě nic nejsou, ale pro mě to v tu chvíli byl prostě „konec světa“. Do toho jsem přišla o práci, jelikož bylo pozastaveno cvičení a tím i moje jógové víkendy. A já měla pocit, že to na co se už rok těším, je najednou v nedohlednu.

Tak jsem aktuální dění začala bedlivě sledovat.

Většinou moc zprávy nečtu, je mi tak lépe. Jenže najednou jsem se přistihla, že několikrát denně vytahuji telefon a hledám, zda bude lock down, když nic nenajdu, mrknu na Facebook a Instagram, zda se tam třeba něco nedozvím, nebo pro zahnání vnitřní prázdnoty, možná pro povzbuzení, vlastně ani nevím proč.

Z počátku jsem to dělala několikrát za den, jenže se zvyšující se četností moje touha to zase udělat byla čím dál větší. Až jsem skončila u frekvence několikrát za hodinu.

A proč to píšu? Zajímavé bylo, co se se mnou dělo.

Měla jsem takový zvláštní pocit napětí. Zároveň jsem cítila, že mě to naprosto ničí, nedokončuji činnosti, narušuje mi to koncentraci, nedaří se mi v kuse cvičit nebo číst. Dokonce i mezi vyndáním nádobí z myčky a vařením jsem to dělala, byla to taková cílená sebe destrukce, někde uvnitř jsem věděla, že mi to ubližuje, ale zároveň si říkala, tak ještě jednou, třeba se už něco dozvím atd.

Úplně mi to rozplizlo dny a nabouralo soustřednost, přínos to nemělo vůbec žádný, protože ve své podstatě bylo docela jedno, zda se tu zprávu dozvím hned nebo až večer. Také mě popadl strach, co když, se něco stane, dostanu se do karantény a nebudu moci odjet, že to nevydržím, že se zblázním atd.

Obyčejně nemám problém nechat telefon celý den někde ležet bez povšimnutí, ti co mě sledujete, nebo se se mnou chcete spojit, o tom víte své. Ale teď jsem ho měla stále po ruce.

Trochu jsem si s tím hrála a obětovala tomu jeden celý den života. Až večer jsem si řekla dost!

No a jak jsem s tím tedy sekla? Prostě jsem si řekla, že nechci věnovat energii destruktivním směrem, ale tvůrčím, že je na čase si začít vytvářet svojí realitu a podpořit se v tom co chci, ne v tom co nechci.

A to je ta pointa celého článku, vědomě si vybrat nadhled a pěstovat psychickou pohodu.

Takže nádech výdech, pozornost dovnitř a představovat si to co chceme a kým chceme být.

Nechci být zdeptanou matkou samoživitelkou ve spárech viru. Chci i přes nepříznivou situaci šířit pozitivní energii a hledat radost ze života.

Co mi tedy pomohlo? Prostě si to celé zvědomit a začít konat.

Tady uvádím pár konkrétních tipů jak snížit psychické dopady celé situace:

Snížit frekvenci sledování zpráv. To považuji za naprosto zásadní, obzvláště pro úzkostné povahy a lidi co žijí sami. Tady mi pomáhá si racionálně odůvodnit, že když se bude něco zásadního dít, tak se to dozvím a že nemusím vědět všechno hned.

Když vytahuji telefon, jasně si říct proč to dělám, jaký mám záměr. Možná znáte situaci, že se chcete podívat kolik je hodin, vytáhnete mobil, mrknete na něj, a když ho uklízíte, zjistíte, že jste se nepodívali, ale za to jste vyřídili zprávy. Tohle platí i pro televizi, vědět proč ji zapínám? Chci se bavit? Odreagovat? A jen tak ze zvědavosti pustím zprávy a už to jede. Takže kdo máte televizi, můžete si naordinovat zprávy jen jednou denně a ty informace pak vyvážit nějakou pozitivní činností – hezkou knihou, procházkou atd.

Já mám e-mail na seznamu, tak sleduji e-maily jen 2x denně, aby mou pozornost neupoutávaly titulky na hlavní stránce.

S existenciálním strachem jsem také zatočila. Tohle si myslím, že je velké téma pro mnohé z nás, strach z krachu, že nebude na nájem na jídlo atd. Tady jsem také pozvala rácio. Sepsala jsem si postup řešení, kdybych byla úplně na dně, kde si mohu půjčit, jakou práci mohu dělat, co mohu prodat atd. To považuji za zodpovědný a racionální krok. A tím pádem, mám řešení, a když se budu dál strachovat, tak ničemu nepomohu, jen budu vytvářet úzkost a živnou půdu pro vir. Takže si naopak vizualizuji to, že si mohu dovolit koupit kvalitní jídlo a za potraviny a další možnosti děkuji a projevuji vděčnost.

Strach o zdraví, já strach o své zdraví ani zdraví svých blízkých nemám, ale chovám se zodpovědně kvůli ostatním. Ale lze postupovat stejně, prostě si své strachy sepsat a tím je dostat z hlavy, zaměřit se na prevenci (pobyt venku, zdravá strava, meditace, vyhýbat se rizikovým místům atd.,) a vizualizací podpořit pevné zdraví a vybírat si pozitivní myšlenky.

Vědomě pracuji s vizualizací, jaký den chci zažít, jak chci žít a jak se mám dobře.

Jediné co mi zůstalo, je soucit s personálem zdravotních zařízení.

Takže tímto Vám děkuji za nás všechny!

Jestli máte nějaké své ověřené tipy jak tuto dobu přečkat bez psychické újmy, budu ráda za sdílení v komentářích.

S úctou a respektem,

Lucka